IRON FIRE recenze desek
Metalmorphosized
U Metalmorphosized se jedná o kompilaci staršího materiálu a nových skladeb. A navíc jsou zde jako hosté bývalí členové kapely. Iron Fire vytáhly dříve nevydané kousky a dali jim nový kabát a ještě přihodily čtyři nové počiny mistra Steena. Jedná se o Reborn to darkness, Still alive, Left for dead a My awakening. Už jsem tím pádem konečně pochopil i název desky mluvící něco o jakési morfóze... První poslech byl jinak takový rozpačitý. Je vidět, že kapela se snaží hledat nové možnosti, kudy se vydat, ale není to podle mě pořád tak přesvědčivé. Ovšem některé nápady jsou hodně zajímavé a deska je pestrá a jako vždy nenudí, což oproti jiným kapelám považuju za velký plus.
Celkově se mi u Iron Fire libí, že vždy dokáží vymyslet nějaký nový nebo zajímavý prvek, který jejich hudbu pozvedne, posune dál a pokažde se jako taková dobře poslouchá. Navíc tu je Martinův charekteristický vokál a také musím pochválit produkci, která se od Revenge drží na výborné úrovni. Vždyť se o ní také stará Tommy Hansen (Helloween), což je záruka kvality.
Autorství až na jedinou skladbu připadá právě lídrovi a tahounovi Martinu Steenovi a je vidět, že stále má co nabídnout. Dokonce se začal realizovat i sólově v projektu Nightamre theatre. Ale jedeme dál.
Hodněkrát na řadu také přichází již osvědčený hrubý (harsh) vokál, zastoupený často hostujícím zpěvákem, vyvážený naopak taktéž hostující zpěvačkou Sofie Emilie Puggaard s velice příjemným hlasem v šesté skladbě Crossroad, která je navíc bonusovou skladbou v symfonické verzi a ta je velice zdařilá. Martin si tak vystřihl svůj první duet, který je skvělý! A hned tu máme zajímavou baladu.
Co se týče staršího materiálu v novém hávu, tak se mi hodně líbí a je vidět, že pochází z velice plodného období kapely. Nyní se povedlo se spojit dobrý základ s novou tváří Iron Fire. Zajímavý je i pátý song Underwold, jehož název už ledaccos napovídá:-). Motiv je hororový a odpovídá tomu i použití velice zdařilého growling zpěvu v podání Ivana Grosmeyera. Skladba má silnou energii a krásně temný nádech. Úplně si jí dokážu představit jako soundtrack ke stejnojmenému filmu. Vyzdvihnout také musím dvanáctou a poslední (bez bonusů) skladbu s parádním názvem Phantom Symphony. Kapela zde vytvořila svůj první vetší opus a navíc vynikající! Začátek je napínavý a působí velice epicky. Jen klávesový motiv, chorový zpěv... Pak se to začně rozjíždět a jede naplno až do konce. Krásně výrazná je bassová linka, refrén melodický. Protkávají se tu různé polohy a změny tempaa Kirk nezapomíná ani na kytarová sóla.
U nového materiálu chválím chytlavost a energii, přesto bych řekl, že oproti znovuzrozeným skladbám pokulhávají. Výborná je ale třetí skladba Still Alive, která je příznačná i svým názvem (zůstat naživu). Začíná kraťoučkým ponurým klávesovým intrem, potom přijde stěna tvrdých ryffů a pořádná porce bicích gradující ve velice přitažlivém refrénu a jako bonbónek je parádní kytarové sólo!
Sečteno, podrženo jedná se podle mého o velice zdařilou desku, a to se snažím být nezaujatý:-). Jsou to stále ti stejní Iron Fire, stále stejné postupy, ale s novými ingrediencemi a dobrými songy. Pokaždé, když si pouštím jejich nový počin, mám určité rozpaky, ale poté zjištuju, že dali dohromady zase zajímavou desku. Musím říct, že jsem příjemně překvapen a oproti prvnímu poslechu to pak bylo mnohem lepší!
Prostě smrtící úder všech zbraní Iron Fire!!
Voyage Of The Damned
Album jsem si už několikrát poslechl a musím říct, že se mi opět zarylo pěkně pod kůži! Nevím, jak to Iron Fire dělají, ale mě prostě jejich hudba sedí. Přitom není kdoví jak světová a jedná se spíše o zápas nižší ligy, ale já jim fandím. U Voyage se jedná o takový moderní scfi-fi power metalový počin. Přibylo více samplů a klávesových podbarvení a dalších zvůků. Někdy je jich ale už trochu moc. Stále tu ale jsou řízné riffy, šlapavé bicí i melodické refrény.
Na začátku bookletu má Martin Steen úvod:
"Toto album jsme psali dva roky, což je nejdelší proces na albu od doby Thunderstorm. A teď si myslíte, že jsme nevydali album už před rokem? Ano. Zrovna jsme dokončili a vydali Methalmorphosized, když jsme pracovali na tomto albu. Bylo to docela hodně práce. Všichni jsme se shodli, že tentokrát uděláme věci trochu jinak - chtěli jsme se pokusit posunout úzké hranice power metalu. Ale zároveň jsme nechtěli obětovat to, co je pro naši hudbu charakteristické. A to už není snadný úkol - najít tuto rovnováhu. Uspěli jsme? No, to je na vás.
Pokud jde o texty, opustili jsme staré bojiště a zahájili vesmírné sci-fi, které vzdává hold mnoha klasickým filmům, a přitom má originální a osobní příběh v každé písni. Je to pro nás epická cesta a my doufáme, že to bude stejné i pro vás.
V čase a prostoru, ve tmě a světle, vítáme vás na palubě této plavby zatracených.
Sláva síle, duši a moci heavy metalu!"
Takže tolik k nové desce od leadra kapely. Teď jdeme na poslech. Otvírákem je velice povedené instrumentální intro, které bych klidně nech delší, bylo pěkně rozjeté.
Pak se už rozjede metalová řežba. Ta první s názvem Enter Obvilion mi přijde celkem běžný kousek. Je to taková spíše speed metalová skladba. Ale má energii a refrén je asi nejlepší. Zkreslený hlas jí dodává na zajímavosti. Třetí Taken je v klidnějším tempu a vznáší se nad ní zvláštní lehce pochmurná atmosféra s velice zdařilou mezihrou uprostřed skladby. Je pestrá též na kytarová sóla a různé zvraty. Skvělá je ovšem další skladba Slaughter Of Souls. Je to taková trochu gothic skladba s temným piánem a tomu odpovídajcími kytarami. Ladí to podle mě ale výborně. Refrén je zpěvný, melodický. A na řadu přichází opět growling, který Martin používá již pravidelně. Těžko říct, jestli to je krok správným měrem, ale zatím to vypadá dobře.
Hit desky a taktéž videoklip Leviathan - níže- je taková klasická ukázka nových Iron Fire. Mírnější tempo, řízné riffy, nápad, charektirystický Martinův hlas i dobrý refrén. Použití samplů se tu výborně hodí a dohromady tvoří funkční celek. Zajímavý je lehký doprovodný chorál. Stopáž je ale poměrně dost dlouhá a skladba je až přetažená. Je to škoda. O minutu kratší, tak je to pecka. The Final Odyssey je návrat k odkazu alba Revenge a písně Ice-cold Arion. Jen Martinův hlas a klávesy.... A i tentokrát vynikající! Velice doporučuju!
Na velké části skladeb je pod hudbou podepsán kytarista Kirk Backarah, což mě překvapuje. Tentokrát dostal opravdu prostor a to i u titulní písně! Jeho styl psaní vnáší do hudby Iron Fire nový vítr, ale nic naplat, Martinovy skladby jsou více melodické a hitové.
Druhá polovina nové desky mi přijde už o poznání slabší. Nejsou vyloženě špatné, ale už jsou hodně podobné a nevyčnívá tu nějaký větší hit a jsou prostě průměrné. Za nejhorší věc považuju With Different Eyes. Hrozný začátek a příšerné klávesy! Nevím, ale tahle píseň mi nesedí a nezapadá ani do celkového konceptu desky.... Nejlepší je z ní akorát refrén. Klidně bych jí vypustil. Zajímavá je ale titulní skladba Voyage Of The Damned. Jedná se o progresivní epický song, výborné intro je jako z filmu. Je hodně rozmáchlá, ale nenudí. Zpívá v ní host Nils K. Rue z kapely Pagans Mind. Potom bych vyzdvihl Verge To Collide, ale jinak je to takové nijaké, troufnu si říct i vata. A navíc krátce useknout tuto epičtější desku je podel mě velká škoda. Úplně chybí nějaké outro nebo postupné vytrácení. Ale myslím si, že to má mít nějaký význam. Určitě to není jen tak...
Takže, když shrnu nový počin Martina a jeho kapely, tak musím říct, že odvedl celkem dobrou práci. Nestojí na místě a snaží se posunout někam dál, i když někdy trochu tápe. Stopáž je hodně dlouhá a člověk se musí deskou trochu propracovat. Pořád se jedná o zvuk Iron Fire se svými rysy, ale přitom to není pořád to samé. Ale mohlo to být lepší a rád bych si poslechl jednoduchou desku jen s pár skladbami, ale zato pořádnými peckami. To už ale nezáleží na mně. Na Voyage Of The damned jsou silné skladby, ale jen tu tam. Jsem zvědav co nám železný oheň při své pouti vesmírem přinese příště.
Konečně nám Iron Fire přinesli i nějaký videoklip. Na ty je kapela bohužel hodně skoupá. Tady se tedy jedná o celkem jednoduchý námět hrajících členů kdesi v hale se střídáním různých záběrů kamery.